Víte, že...

HROMNICE - 2.února

Uvedení páně do chrámu (Očišťování Panny Marie)

     Na Hromnice - o hodinu více.

Původně tento svátek souvisel se slovanským bohem hromu a blesku - Perunem, který ohlašoval jeho příchod po zimním spánku. Jarním bleskem se probouzela božstva a příroda se otevírala novému životu. Před hromovým rachotem prchají zlí duchové a zalézají do svých skrýší.

Staří Slované tomuto svátku věnovali velkou pozornost a provázelo jej mnoho rituálů. Při prvním jarním hřmění lidé klekali na zem a líbali ji. Ve světnicích přemisťovali židle a stoly, na dvoře nadzvedávali vozy, před vraty zatínali do země sekery (atribut Peruna). Vyháněli tak zlé duchy ze stavení. Tyto zvyklosti byly zaznamenány až do 19. století.

S příchodem křesťanství byl nahrazen původní význam Hromnic katolickým svátkem Uvedení Páně do chrámu - dříve též Očišťování Panny Marie. Podle evangelia (Lk 2,22-38) Maria přinesla Ježíše čtyřicátý den po jeho narození do chrámu v Jeruzalémě, aby jej zasvětila Bohu. Zde se setkává s prorokyní Annou a spravedlivým Simeonem, který Ježíše nazval "světlem k osvícení národů". Od tohoto proroctví pochází zvyk, šířený asi od 11. století, v tento den světit svíčky "hromničky", které se během bouřek zapálené dávaly do oken a měly spolu s modlitbou chránit před bouřkami.

Tímto dnem také končila doba vánoční a sklízely se betlémy z chrámů i z domácností.

Podle pranostik se v tento den nesmělo nic šít ani přišívat. Mělo se za to, že jehla přitahuje "boží posly" blesky.

     Na Hromnice zimy polovice.

     Na Hromnice musí skřivánek vrznout, i kdyby měl zmrznout.

     Když na Hromnice ze střech teče, zima dlouho se povleče.

     Bouří-li a sněží na Hromnice, bývá jaro blízko velice.

zdroje:cs.wikipedia.org, web.quick.cz

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

DOROTA - 6. února

Patronka nevěst

Dorota žila koncem 3. století v Cesareji, hlavním městě kappadockém. Jako mladá dívka odmítla pohanského místodržícího a za to byla mučena a popravena. Cestou na popraviště volala Pána Ježíše. Kolemjdoucí advokát Teofil žertoval, že v Ježíše uvěří, když mu pošle z nebe květiny. Tu se prý snesl na zem anděl s košíčkem květin. Teofil padl na kolena a vyznal svou víru, za což byl sťat spolu s Dorotou.

Hrdinné mučednictví sv. Doroty se připomíná v lidových hrách (Hra o svaté Dorotě) a písních (Fr. Sušil). Známou verzi písně má ve svém repertoiru také Jaroslav Hutka nebo Jaromír Nohavica.

https://www.hutka.cz/new/html/texty1.html#svatá_dorota

https://www.nohavica.cz/cz/media/video_archiv/dorota_12_2010.wmv

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

MASOPUST

Po Třech Králích (6.ledna) nastalo všemu lidu veselé období, které se neslo ve znamení hudby, zpěvu, tance, jídla a pití až do Popeleční (škaredé) středy. V lednu a v únoru se dokončovaly práce hospodářského roku. Domlacovalo se obilí, zpracovávala se konopná a lněná příze. Byl čas svateb, přástek, zabíjaček a tancovaček. Nastal masopust. Konec masopustu se určuje zpětným odečítáním podle lunárního roku. Neděle po prvním úplňku následujícím po 21.březnu je nedělí velikonoční a 46 dní před ní je maspoustní úterý. Název "masopust" je obvykle používán pro celé období, poslední tři dny jsou označovány jako "ostatky" (na Hané vostatke, na Valašsku končiny, na Slovácku fašank, ve Slezsku ostatky).

Přípravou na ostatky byl již předcházející čtvrtek, zvaný "Tučný". V tento den se měli lidé dosyta najíst a napít, aby byli celý rok při síle. Často se konaly zabíjačky. Obdobné to bylo i v neděli. Po obědě pak hudebníci zvali do hospody, kde se konala tancovačka. Tzv. Mužovský bál (někde až v pondělí) byl určen výhradně sezdaným párům, ti nesezdaní mohli jen přihlížet.

Vyvrcholením celého veselého období bylo masopustní úterý s průvodem maškar. V této oblasti v čele průvodu chodíval medvěd vedený medvědářem, za nimi pak další masky, například kůň (dva muži s koňskou hlavou na tyči) nebo koza (v bílé plachtě s papírovou hlavou s rohy). Masky často představovaly i nepěkné lidské vlastnosti. Maškary chodily s "právem" dům od domu za všeobecného veselí, zpěvu a tance a různých žertíků. Pochůzkáři byli štědře odměněni jídlem a penězi a z toho pak uspořádali hostinu a vybrané peníze propili.

"Chasa dostávala v úterý odpoledne od hospodářů něco ovsa, od hospodyně šišky, křupance, a dcera nebo děvečka jim na hůl, kterou dva na ramenou nosili, dala věneček. Nosili sebou kořalku a všem domácím zavdali. Měli sebou hudbu, ale ta byla vždycky slabá, neboť ostatky se slavily všude a o muziku byla bída - vzal se, kdo byl."¹

Večer se konala zábava až do půlnoci. Na tišnovsku byly známé masopustní tance na len, na konopě, na voves, na jablóška. Když ponocný odtroubil půlnoc, zábava utichla. Častým zvykem bylo "pochovávání basy". Byly jí vyčteny všechny loňské hříchy a za smutečního pochodu doprovázeného pláčem a nářkem byla vynesena ven z hospody. To na znamení, že nastal konec zábav a začíná půst. Ani tento akt však nepostrádal všudypřítomný smysl pro humor.

¹ Dufek, J. Naše Horácko jindy a nyní. Velké Meziříčí. 1893. s. 334

______________________________________________________________________________

BŘEZEN - MĚSÍC KNIHY @ INTERNETU

Historie Měsíce knihy se datuje od roku 1955, kdy proběhl první ročník. Byla to akce, na níž se dohodlo tehdejší Ministerstvo kultury se Svazem československých spisovatelů, nakladatelstvími a mnoha dalšími složkami (po vzoru Sovětského svazu a zejm. Polska), že bude každoročně jeden měsíc věnován propagaci knihy. Volba padla na březen.

Cílem projektu bylo šířit knihu do všech končin vlasti a ke všem občanům, zvláště pak mládeži, aby tak plnila v nejširší míře své ideově výchovné poslání. Knihovny a knihkupectví pořádaly soutěže, např. Budujeme vzornou lidovou knihovnu, nebo ve spolupráci se školami soutěž Celá třída čte. Také díky tomu byly dobudovány knihovny v místech, kde dosud žádné nebyly.

Po Sametové revoluci 1989 přišlo mnoho změn. Měsíc knihy přestal být oficiální akcí řízenou z Ministerstva a postupně téměř zanikl. Nahradil jej Týden knihoven pořádaný Svazem knihovníků. S příchodem vizuálních a elektronických médií ztratila kniha své výsadní postavení. Do popředí zájmu se dostal internet, což se projevilo i ve změně názvu Měsíce knihy na Měsíc knihy a internetu.

Pro mnohé má Měsíc knihy stále svou ideologistickou nálepku. I bez "centrálního plánování" však pořádají knihovny a knihkupectví série akcí, které i nadále nesou název "Březen - měsíc knihy".

kk

______________________________________________________________________________________________________

8.březen MDŽ – Mezinárodní den žen – má 100 let!

Mezinárodní den žen má své kořeny na přelomu 19. a  20. století. Na samém počátku byla stávka amerických žen – dělnic v textilkách v roce 1857. Později začaly vznikat první odbory a organizace jako například Women´s Trade Union League v roce 1903.

 Osmého března 1908 demonstrovalo v New Yorku 15 000 žen za volební právo a konec diskriminace v práci. Téhož roku byla na základě těchto protestů vyhlášena poslední únorová neděle dnem oslav amerického Národního dne žen.

V roce 1910 navrhla Klara Zetkin, zástupkyně německých socialistek, na Mezinárodní ženské konferenci, aby Den žen nabyl mezinárodního charakteru. Návrh byl přijat, a tak se rozhodlo, že se svátek bude slavit na počest hnutí za práva žen.

Ačkoli pro MDŽ nebylo vybráno žádné konkrétní datum, už o rok později (1911) svátek slavily ženy v Rakousku, Dánsku, Německu a Švýcarsku. V roce 1917 proběhly protesty žen v carském Rusku, kde ženy vyjádřily svůj nesouhlas s první světovou válkou a bídou v Petrohradě. Nepokoje později přerostly v únorovou revoluci a abdikaci cara. Povstání ruských žen proběhlo dle gregoriánského kalendáře osmého března. Toto datum tak bylo později definitivně stanoveno jako den oslav MDŽ.

V roce 1960 v rámci oslav 50. výročí MDŽ se na konferenci v Kodani setkalo 729 delegátek ze 73 zemí a přijaly deklaraci o podpoře politických, ekonomických a sociálních práv. O patnáct let později Organizace spojených národů (OSN) oficiálně uznala MDŽ.

Komunistický režim způsobil, že Mezinárodní den žen je často spojován s karafiáty a oslavami ženství v podobě organizovaného „mužského veselí“ , a tak se zapomnělo na jeho skutečný význam. MDŽ je především dnem politického aktivismu a dnem boje za práva žen.  Již více než sto let!

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

22. březen - Světový den vody

www.unwater.org

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

SMRTNÁ NEDĚLE

10. dubna 2011

Tento den se nese ve znamení oslav konce zimy a vítání jara. Na Smrtnou neděli, jejíž datum se mění v závislosti na Velikonocích, se na mnoha místech u nás vynáší figurína Smrtky neboli Moreny, která symbolizuje zimu, smrt a neduhy. Ty se spolu se Smrtkou odnesou za ves, kde se upálí, utopí nebo ukamenují. Zpět do vsi pak mladá děvčata donesou ozdobené "létéčko" - obvykle smrkový stromek - symbol nového začátku, nového léta. Také my jsme přispěli k oživení dávno zapomenuté tradice.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Den Země - 22. duben

Den Země se každoročně koná 22. dubna. V moderním pojetí jde o ekologicky motivovaný svátek, upozorňující lidi na dopady ničení životního prostředí a rozvíjející diskuzi o možných cestách řešení.

Historie vyhlášení tohoto dne sahá do roku 1969, kdy především John McConnell začal volat po vzniku mezinárodního dne Země a v rámci těchto snah vytvořil i vlajku Země . První Den Země byl slaven v San Francisku. Kampaň s tímto svátkem spojená si kladla za cíl přenést otázku ekologie do  politických kruhů.  Tato oslava byla pravděpodobně zamýšlena nejen jako ekologicky zaměřený svátek, ale i jako happening bojovníků proti válce veVietnamu. Cílem bylo zvýšit energetickou účinnost, recykovat odpadky a hledat obnovitelné zdroje energie. Tato akce měla velký ohlas zejména mezi studenty.První oslava proběhla právě 22.4.1970

OSN začala tento svátek slavit v roce 1971. V roce 1990 se k Americe připojil i zbytek světa a 22. duben se stal Mezinárodním dnem Země

Neoficiální vlajka Dne Země od  Johna McConella

 ( zdoj internet,wikipedie )

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

23. duben - Světový den knihy a autorských práv 

23. duben – symbolické datum pro literaturu, neboť tohoto dne roku 1616 zemřely takové významné osobnosti světové literatury, jimiž byli např. Miguel de Cervantes y Savendra, William Shakespeare nebo Inca Garcilaso de la Vega. Je to také datum narození a úmrtí dalších vynikajících autorů, mezi něž patří Vladimír Nabokov či Manuel Mejía Vallejo.

Světová organizace UNESCO  vyhlásila právě tento den Světovým dnem knihy a autorských práv. Má povzbudit každého, především pak mladé lidi k tomu, aby objevili radost a požitek z četby, ale také obnovit a zvýšit respekt k těm, kteří přispěli značnou měrou k sociálnímu a kulturnímu rozvoji humanity.

zdroj: Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

30. duben - Pálení čarodějnic

  Původním účelem zapalování ohňů v poslední dubnovou noc bylo po zimě zničit temné síly ohrožující plodnost, dodat sílu a bohatou úrodu.

V Čechách a na Moravě se po staletí tato noc nazývá filipojakubská, v severní Evropě a germánských zemích Valpuržina noc. Známější je ale jako noc čarodějnic, protože podle pověry se při ní  bosorky či strygy slétají na vyvýšená místa, kde za předsednictví čerta či čaroděje rokují, hodují, zpívají a tančí.

Ve slovanském pojetí se čarodějnice - ošklivé stařeny, nebo naopak svůdné krasavice, po sněmu na pometlech rozlétnou po okolí, aby škodily lidem a zvířatům. Zhatit jim jejich nekalé plány se podle staré tradice snažili muži práskáním bičem či střílením do vzduchu a hospodyňky označovaly dveře domu křížem a před prahy domů a chlévů kladly drny a trní.

Do dnešní doby se ale většinou uchovalo jen rozdělávání ohňů, při nichž se hoduje či zpívá, případně tančí a skáče přes zapálenou vatru.

Někde se navíc pálí figurína čarodějnice či košťata, která, hodí-li se do výšky, mohou podle pověry osvětlit kolem letící čarodějnici, nebo ji rovnou srazit k zemi. Již přes den se někde pořádají reje masek - čarodějnic a čertů.

Původ tohoto pohanského svátku je pravděpodobně odvozen od jednoho z nejvýznačnějších keltských svátků - Beltine. Význam slova - "zářící oheň" - napovídá, že již staří Keltové zapalovali koncem dubna dřevěné hranice, což jim mělo zajistit plodnost a bohatou úrodu a ochránit dobytek od nemocí. Loučili se tak rovněž se zimou a vítali jaro.

_____________________________________________________________________________________________________________

1.máj - Svátek práce

Svátek práce nebo 1. máj je mezinárodní dělnický svátek, který se od roku 1890 slaví 1. května. Svátek zavedla v roce 1889 II. internacionála na paměť vypuknutí stávky amerických dělníků v Chicagu dne 1. května 1886. V českých zemích se poprvé slavil v roce 1890 na Střeleckém ostrově v Praze.

Dne 1. května 1886 proběhla pod vedením odborů celodenní stávka, usilující o osmihodinovou pracovní dobu bez ztráty peněz. Celkově stávkovalo asi 300 000 dělníků. 3. května proběhlo v Chicagu shromáždění, při kterém došlo ke střetu demonstrantů s pořádkovými silami, při kterém přišlo o život několik stávkujících v důsledku policejní palby.  Poprvé se Svátek práce celostátně (USA) slavil 1. května 1888, kdy probíhaly celý den stávky a demonstrace na památku dva roky starých událostí. O rok později (tedy 1889) přijala II. internacionála na návrh francouzských socialistů  1. květen (nebo též 1. máj) za oficiální svátek práce. Postupně se k oslavě tohoto svátku přidávaly další politické proudy nebo třeba katolická církev, která jej roku 1955 zasvětila sv. Josefu dělníkovi.

V socialistických zemích patřil tento svátek mezi nejdůležitější, organizovaly se masové prvomájové průvody, které procházely městem, často před tribunou s místními představiteli moci. Účast na oslavách prvního máje byla obvykle nepsaně povinná a nadřízení a učitelé měli nařízeno kontrolovat účast svých podřízených a žáků.  Fakt, že 5. květen a 9. květen (což jsou významné dny z konce 2. světové války) byly časově blízké umožňoval užití sousloví „slavné májové dny“ a na mnoha letácích a plakátech bývaly uvedeny všechny tyto dny společně, tedy 1., 5., 9. květen

   Po roce 1989 význam svátku poněkud opadl, pro mnohé se stal pouze příjemným volnem navíc a původní význam překryly vzpomínky na povinné průvody s mávátky.
                                                                                                    zdroj internet, wiki , literatura

____________________________________________________________________________________________________________

8. květen   - Den osobození od fašizmu - Den vítězství

A máme tu další svátek ,v dnešní době rozuměj další volno na posečení trávy nebo natření plotu. Tento prostý fakt většině lidí ke štěstí stačí. Lidé zvídavější  vezmou do ruky kalendář, aby zjistili, že 8. květen je Den osvobození od fašismu. Pokud však "pro jistotu" sáhnou po jiném kalendáři, mohou zjistit, že 8. květen je Den vítězství a nepomůže ani třetí kalendář, s údajem vpravdě šalamounským: Den osvobození od fašismu – Den vítězství. Zůstává  jen jakás-takás jistota, že výročí 8. května je nějakým způsobem spojeno s ukončením 2. světové války. I ta však může být otřesena, když v televizních zprávách spatříme vojenskou přehlídku, s níž Moskvané (i lidé v jiných částech bývalého SSSR) oslavují konec války až 9. května. Jak je to tedy správně? Co slavíme a kdy?

Za konec války v Evropě se všeobecně považuje kapitulace německých vojsk v květnu 1945. Ta vstoupila v platnost dne 8. května, ve 23:01 hodin středoevropského času, což odpovídalo jedné minutě po půlnoci dne 9. května moskevského času. Proto se ve většině vítězných a osvobozených států považuje za tzv. "Den vítězství" 8. květen, zatímco v zemích bývalého Sovětského svazu je to 9. květen.

Kapitulací německé armády ovšem boje zcela neutichly – v různých částech Evropy se bojovalo ještě asi týden a na asijských bojištích trvala válka dokonce ještě několik měsíců.

V prvních poválečných letech nebyl v Československu konec války ani státním svátkem, dokonce ani dnem památným nebo významným. Ne že by si Češi a Slováci konce nacistického panství nevážili, spíše se vláda Národní Fronty nemohla shodnout na tom, které datum je k oslavám nejvhodnější. Jedni navrhovali 8. květen, jiní zase 9. květen, atd. Vlastním návrhem přispěl i prezident Beneš, který doporučoval slavit počátek pražského povstání, 5. květen. Proti tomu se však postavili nejen odpůrci pragocentrismu. Ke shodě ani kompromisu nedošlo.

Tak se stalo, že konec nestrašnější války v dějinách lidstva byl ve vládním návrhu zákona O úpravě svátkového práva v roce 1946 opomenut; poslanci si také nevzpomněli a nejinak tomu bylo i při následujících novelách zmíněného zákona. Konec války se tedy slavil jaksi neoficiálně. Kdo nechtěl, neslavil vůbec, kdo chtěl, slavil 8. května, komunisté, podle hesla Sovětský svaz náš vzor, pochopitelně slavili 9. května a mimo to si většina měst, obcí a regionů připomínala výročí vlastního osvobození, popř. povstání proti okupantům

Teprve v listopadu roku 1951 se politici usnesli na potřebě trvale manifestovat vděčnost našim osvoboditelům – udatným sovětským vojákům – a jednomyslně schválili zákon č. 93/1951 Sb., o státním svátku, o dnech pracovního klidu a o památných a významných dnech, kterým byl s účinností od následujícího roku stanoven 9. květen jako Den osvobození Československa Sovětskou armádou. Tím bylo jasně řečeno, komu patří dík za ukončení nacistické hrůzovlády i celé té strašné války a zároveň započalo více než desetiletí systematického vymazávání vzpomínek na zásluhy a oběti západních Spojenců, a příslušníků jiného odboje než toho, který byl řízen z Moskvy. Navíc byla definice zákona anachronismem, protože "naše slavná osvoboditelka" se jmenovala Rudá armáda a na Sovětskou armádu ji přejmenovali až v roce 1946.

Hlavním účelem zákona bylo stanovit "státní svátek tak, jak to odpovídá cítění lidu a charakteru naší lidově demokratické republiky, pro jejíž vznik má rozhodující význam osvobození Československa Sovětským svazem" (a aby se pracující lid jenom neflákal, byly současně dva dosavadní církevní svátky zrušeny a další dva přeměněny na dny památné). Přes všechny novely, kterými prošel zákon, i přes politické otřesy, jimiž prošel československý stát, se pak tento svátek slavil téměř čtyřicet let.

Po roce 1989 vyvstala znova diskuze , jak tento den nazvat a kdy jej slavit. Vzhledem k všeobecné tendenci obratu „z východu“ „ na západ“ a celkové náladě polistopadových náprav  došlo po tehdy poměrně rušné debatě v parlamentu k posunu na 8. května  

Zdroj:

• Ministerstvo vnitra: Sbírka zákonů. Stejnopisy zákonů a mezinárodních smluv od roku 1945 do současnosti
  https://www.mvcr.cz/sbirka
• Poslanecká sněmovna PČR: Společná česko-slovenská digitální parlamentní knihovna. Dokumenty českého a slovenského parlamentu.
  https://www.psp.cz/eknih/

            www.fronta.cz 

----------------------------------------------------------------------------------------------------------

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------

MEZINÁRODNÍ DEN RODIN

15. květen 

Že ještě tento významný den neznáte? A přitom je mu už 18!

V roce 1989 Valné shromáždění OSN vyhlásilo rok 1994 Mezinárodním rokem rodiny, aby tak posílilo vědomí rodinné problematiky a podnítilo instituce k jejímu řešení. V roce 1993 bylo Valným shromážděním rozhodnuto, že počínaje rokem 1994 bude každoročně 15. květen vyhrazen Mezinárodnímu dni rodin (Rezoluce 47/237 z 20. září 1993). Tento den má připomínat důležitost rodiny jako základní jednotky společnosti a vzbudit zájem o situaci rodin ve světě. Také na mnoha místech České republiky se konají menší či větší zábavné akce, které mají tuto myšlenku podpořit.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

1. červen   Mezinárodní den dětí

  První červnový den patří již od roku 1950 především dětem. U příležitosti dne dětí jsou připravovány různé společenské a sportovní akce. Den dětí má upozornit světovou veřejnost na práva a potřeby dětí. Svátek se slaví v mnoha zemích světa.

Mezinárodní demokratická federace žen, Mezinárodní odborové sdružení učitelů a Světová federace demokratické mládeže  navrhly slavit Mezinárodní den dětí již v roce 1949.

Poprvé se slavil 1. června 1950 ve více než 50 zemích celého světa. Pevné datum, tedy 1. červen, bylo stanoveno až na mezinárodní konferenci pro ochranu dětí v roce 1952.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

10. června   - VYHLAZENÍ OBCE LIDICE

Vyhlazení Lidic byla násilná historická událost, pří níž došlo k vyhlazení značné části obyvatel české vsi Lidice německými nacistickými okupanty. Po úspěšném atentátu československých parašutistů na Reinharda Heydricha  27.května 1942 byla obec Lidice ve Středních Čechách v důsledku heydrichiády  10.června vypálena a dokonale srovnána se zemí a veškeré místní obyvatelstvo vyvražděno nebo odsunuto do koncentračních táborů.

Po útoku na zastupujícího říšského protektora SS-Obergruppenführera Reinharda Heydricha  se ještě vystupňoval teror nacistických okupantů proti českému národu. I přes popravy stovek lidí a rozsáhlé razie se nedařilo pachatele atentátu dopadnout. Když 4. června 1942 Heydrich na následky zranění zemřel, rozhodli se nacisté v Čechách a na Moravě k dosud neslýchané zastrašovací akci; významný podíl na plánu vyhlazení Lidic měl ambiciózní státní tajemník úřadu říšského protektora SS-Obergruppenführer Karl Hermann Frank.

Nicotnou souhrou okolností byly za oběť vybrány právě Lidice: 3. června se dostal Jaroslavu Pálovi, majiteli továrny na baterie ve Slaném, do rukou podezřelý milostný dopis adresovaný jedné ze zaměstnankyň továrny, jisté Anně Marusczákové z Holous u Brandýska. Ve kterém stálo: „Drahá Aničko! Promiň,že ti píši tak pozdě… Co jsem chtěl udělat, tak jsem udělal. Onoho osudného dne jsem spal někde na Čabárně. Jsem zdráv. Na shledanou tento týden a pak se už neuvidíme. Milan.“  Pála, v domnění, že pisatel dopisu může být zapleten do atentátu, uvědomil četnictvo a to dopis postoupilo gestapu (německá tajná policie).     Marusczáková, která skutečné jméno svého milence neznala, při výslechu mimo jiné zmínila, že dotyčný ji poprosil, aby v Lidicích rodině Horákových vyřídila pozdrav od jejich syna. Následovala razie v Lidicích a zatčení rodin Horáků a Stříbrných, o jejichž synech bylo známo, že slouží v československém vojsku v Anglii. Domovní prohlídky ani výslechy však neodhalily nic podezřelého. Následujícího dne byl jako přítel Marusczákové identifikován Václav Říha, dělník z Vrapic u Kladna. Protože byl ženatý a obával se, že jeho nevěra s dívkou z nedaleké vsi vyjde najevo, chtěl vztah s Marusczákovou ukončit a poslal jí proto s pomocí spolupracovníků onen dopis, který měl vyvolat romantický dojem, že je zapojen do odbojové činnosti a že se odešel skrýt do křivoklátských lesů. Kladenskému gestapu bylo záhy jasné, že Říha, Marusczáková ani Horákovi nemají s atentátem na Heydricha nic společného; v Lidicích nebyl objeven žádný arzenál, vysílačky ani skrývané osoby a s tímto výsledkem bylo také podáno hlášení do Prahy.

V Praze se mezitím Karl Hermann Frank v naději, že tím posílí své postavení a napomůže svému jmenování příštím říšským protektorem, rozhodl využít Lidic jako ukázky svého „rázného postupu“. Frank 9. června osobně předložil při Heydrichově pohřbu v Berlíně svůj záměr Hitlerovi a obratem k němu obdržel souhlas. Lidice měly být vypáleny a srovnány se zemí, dospělí muži zastřeleni, ženy uvězněny v koncentračních táborech a děti dány na „náležité vychování“.

Navečer dne 9. června byly Lidice obklíčeny jednotkami SS a německé policie a nikdo nesměl obec opustit. Organizační štáb celé akce už byl na místě a všemu velel.

Starosta byl přinucen vydat veškeré obecní cennosti a obyvatelé začali být po půlnoci vyváděni ze svých domovů. Muži starší 15 let byli shromažďováni ve sklepě a chlévě Horákova statku. Všechny cennější věci, koně, dobytek, zemědělské stroje apod., byly shromažďovány a odváženy do sousedního Buštěhradu. Ráno 10. června 1942 se na místo osobně dostavil K. H. Frank, aby dohlížel na likvidaci obce. Ženy s dětmi byly nejprve nahnány do místní školy, za úsvitu pak autobusy převezeny do tělocvičny kladenského gymnázia. Mezitím byly zdi stodoly v sousedství Horákova statku obloženy slamníky a matracemi (proti odraženým střelám) a přichystána popravčí četa. Lidičtí muži byli posléze vyváděni ve skupinách (zprvu po pěti, pak po deseti) na přilehlou zahradu a tam stříleni. Celkem jich na tomto místě bylo povražděno 173. Nejstaršímu bylo 84, nejmladšímu 14 let. Všechny domy včetně školy, kostela a fary byly polity benzínem a podpáleny.

V následujících týdnech a měsících byly zbytky vypálených budov vyhozeny do povětří, zničen hřbitov včetně exhumace zemřelých, vykáceny stromy (mimo jediné hrušně nedaleko potoka, která byla Němci považovaná za uschlou, sutí zavezen rybník a vše srovnáno k nepoznání. K odvozu suti byla na místě zbudována polní železnice. Dokonce bylo na několika místech posunuto koryto potoka, aby nic nezůstalo na svém místě. Filmové záznamy, pořízené samotnými nacisty, dodnes vydávají svědectví o díle zkázy. Prostor, kde stávaly Lidice, měl být učiněn holým polem a jméno obce vymazáno z map.

Dne 16. června 1942 bylo na střelnici v Praze-Kobylisích popraveno dalších 26 lidických obyvatel: 7 žen a 8 mužů z rodin Horáků a Stříbrných, uvězněných již dříve. Devět dospělých mužů, kteří byli osudné noci mimo Lidice (7 v práci, 1 v nemocnici, 1 se několik dní skrýval v lesích) a 2 chlapci, u kterých bylo při evidenci dětí dodatečně zjištěno, že již překročili 15 let.

Na Kladně byly lidické děti po tři dny zkoumány, nakolik jsou z „rasového hlediska“ vhodné k „převýchově“. Tři byly vybrány hned na Kladně, dalších sedm dětí mladších jednoho roku bylo předáno německému sirotčinci v Praze-Krči, ostatních 88 bylo převezeno do Lodže (polsky Łódź, německy Lodsch, v listopadu 1940 Němci město přejmenovali na Litzmannstadt), kde z nich bylo k poněmčení určeno dalších 7. Zbývajících 81 dětí bylo 2. července 1942 převezeno do nedalekého vyhlazovacího tábora Chełmno (německy Kulmhof) a tam, pravděpodobně ještě téhož dne, usmrceno výfukovými plyny ve speciálním vyhlazovacím automobilu. Dodatečně bylo na smrt do Chełmna posláno ještě jedno ze tří dětí vybraných k poněmčení hned na začátku. Po válce se přeživší děti s vynaložením velkého úsilí podařilo v německých rodinách a ústavech vypátrat a navrátit jejich příbuzným,

Sto osmdesát čtyři lidických žen, které byly 12. června 1942 odtrženy od svých dětí, byly (vyjma několika těhotných, ponechaných dočasně v Praze) převezeny do koncentračního tábora Ravensbrück. 12 dalších bylo do Ravensbrücku posláno dodatečně v následujících měsících. 53 lidických žen v koncentračních táborech a na pochodech smrti zahynulo.

Celkem přišlo o život 340 lidických obyvatel (192 mužů, 60 žen a 88 dětí).

   Zločinné vyhlazení Lidic svou plánovitostí a chladnokrevností pobouřilo celý svět. Města a obce v Mexiku, Brazíli, USA, Austrálii se na protest proti nacistickému barbarství přejmenovávaly na Lidice; jménem Lidice byly křtěny právě narozené děti. Britští horníci založili hnutí Lidice shall live (Lidice budou žít) a zorganizovali sbírku na obnovu obce. Pod jménem Lidice bojovaly československé tanky na východní i na západní frontě. Příběh Lidic byl záhy několikrát zfilmován – snad nejpůsobivější byl film The Silent Village (Tichá ves), natočený s čistě amatérskými herci v reálném prostředí velšské hornické vsi Cwmgiedd.

Události v okupovaném Československu nezůstaly bez politické odezvy. Nedlouho po atentátu na Heydricha a následném vyvraždění Lidic a Ležáků vlády Velké Británie (5. srpna) a Francie (29. září) uznaly mnichovskou dohodu za neplatnou od samého počátku.

Ihned po osvobození bylo místo lidické tragédie provizorně pietně upraveno a 10. června 1945, v den třetího výročí, přislíbila československá vláda Lidice obnovit a vybudovat. Byla vypsána architektonická soutěž na pietní úpravu území starých Lidic a výstavbu nové obce v těsném sousedství. Na konci čtyřicátých a počátkem padesátých let tak severozápadně od bývalé obce vyrostly nové Lidice čítající 150 rodinných domů.

Území starých Lidic bylo prohlášeno národní kulturní památkou; je zde muzeum s celoročně přístupnou expozicí připomínající lidickou tragédii. Snad každého návštěvníka dojme bronzové sousoší 82 lidických dětí zavražděných v Chełmnu, životní dílo sochařky Marie Uchytilové, které je zároveň připomínkou všech dětských obětí války.

Osud Lidic nebyl ojedinělý; k masakrům civilistů docházelo za druhé světové války po celé Evropě. Připomeňme Kortelisy a Český Malín (Ukrajina), Oradour-sur-Glane (Francie), Marzabotto (Itálie) či české Ležáky nebo moravské Javoříčko ,valašská obec Prlov a další. Žádným zločinem se však nacisté před světem nepyšnili tak, jako vyhlazením Lidic. Proto se právě Lidice v očích světové veřejnosti staly symbolem boje proti německému nacismu.

Zdroj: válečná literatura, internet, wikipedia

--------------------------------------------------------------------------------------------

21.srpen 1968

Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa (Vstup spojeneckých vojsk, Operace Dunaj) byl vojenský vpád vojsk pěti socialistických zemí Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem (SSSR) na žádost konzervativního křídla komunistické strany. Dále se jej účastnila vojska Polské lidové republiky (PLR), Maďarské lidové republiky (MLR) a Bulharské lidové republiky (BLR). Vojska Německé demokratické republiky (NDR), ač připravena k zásahu, nakonec hranice ČSSR nepřekročila (až na malý počet specialistů). Země Varšavské smlouvy, které se invaze nezúčastnily, byly Albánie (od roku 1962 fungovala v tomto paktu jen jako pasivní člen) a Rumunsko pod vedením svérázného diktátora Nicolae Ceauşesca.

Byla obsazena většina důležitých měst v tehdejší ČSSR, krátce po příjezdu tanků a obsazení letišť, na kterých přistávala sovětská letadla s další vojenskou technikou. Československá armáda, která měla na starosti obranu hranic, nepodnikla žádné kroky, jelikož vojska byla pozvána členy ÚV KSČ, kteří také dali rozkaz k jejich vpuštění do země. Veřejnost během prvního týdne okupace vyjadřovala silný odpor, sama však ničeho nezmohla; bylo přerušeno rozhlasové i televizní vysílání. Následně došlo k potlačení československého pokusu o reformu socialismu – tzv. Pražského jara. Došlo k zatčení a internaci československých vedoucích představitelů – Dubčeka, Smrkovského, Černíka a dalších. Vojska SSSR zde zůstala až do roku 1991.

-----------------------------------------------------------------------------------------------

Mezinárodní den seniorů

1.říjen

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

6. říjen (1944) - po těžkých bojích o dukelský průsmyk vstoupili čs. vojáci na uzemí Československa a zahájili osvobozování republiky

Dříve se tento den slavil jako Den ČSLA ( Československé lidové armády )

Hlavní vojenský plán, se kterým počítalo vojenské ústředí a organizátoři Slovenského národního povstání předpokládal, že dvě východoslovenské divize, držící asi 100 km frontu mezi německými jednotkami v oblastech severovýchodního Slovenska, otevřou Karpatské průsmyky a povstalecká armáda soustředěná na středním Slovensku bude toto území ve spolupráci s partyzánskými oddíly bránit až do příchodu Sovětské armády. Tento plán byl schválen jak československou exilovou vládou v Londýně, tak i exilovým vedením KSČ v Moskvě. Prodiskutován byl i s velením sovětských vojsk. Povstání však vypuklo předčasně, když ani jedna ze stran nebyla na ozbrojený boj důsledně připravená. Rozkaz k zahájení povstání byl vydán 29. srpna 1944 večer. Tento rozkaz ale nebral v potaz, že 28. srpna slovenská vláda vydala souhlas se vstupem německých vojsk na své území. Vstup německých vojsk na Slovensko 29. srpna 1944 byl katalyzátorem nezvratných událostí, které se od něj rychle odvíjely. Pro Karpatsko-dukelskou operaci však bylo rozhodující to, že 31. srpna začala německá vojska odzbrojovat jednotky východoslovenské armády a tak narušila základní předpoklady úspěchu celého povstání.

Až v období dokončování příprav vyšlo najevo, že žádnou pomoc od slovenských divizí, které držely průsmyky Rudá armáda nedostane. Naopak sama se musí pokusit pomoci povstalcům, kteří se nacházeli několik stovek kilometrů hluboko v německé obraně. Ta byla velice dobře zajištěná, navíc v terénu nevhodném pro rozsáhlou ofenzivní činnost a nasazení tanků. Sovětské velení odzbrojení dvou východoslovenských divizí a jejich faktické vyřazení z bojů vzalo do úvahy a výsledkem bylo zrušení vzdušného výsadku, který měl, společně s povstalci obsadit průsmyky. Samotná operace zrušena nebyla, což bývá vysvětlováno z politického hlediska jako gesto sovětské pomoci povstání.

29. srpna 1944 vypuklo na Slovensku národní povstání. Čs. vláda rozhodla učinit všechny kroky na jeho podporu. 17. září přistál na Slovensku 1. čs. samostatný stíhací letecký pluk, jehož velitelem byl František Fajtl, od 26. září byla na Slovensko přepravována 2. paradesantní brigáda. Zároveň se narychlo připravovala Karpatsko-dukelská operace, při níž měl čs. armádní sbor rychle proniknout na Slovensko. Situace se však vzhledem k silné německé obraně a včasnému odzbrojení dvou slovenských divizí, které měly podle plánů povstalců přejít na jejich stranu, vyvíjela naprosto jinak. Tato operace, při níž se po velkých ztrátách podařilo po 80 dnech přejít čs. vojskům na území Slovenska, vyvolává dodnes dohady historiků. Jelikož sbor utrpěl v prvních dnech velké ztráty, odvolal maršál Koněv generála Kratochvíla z funkce a velením sboru pověřil generála Svobodu. Těžké boje s oboustranně vysokými ztrátami trvaly až do 6. října 1944, kdy čs. vojáci vítězně vstoupili na území Československa. V té době probíhala i Východokarpatská operace 4. ukrajinského frontu, při níž došlo od 6. do 28. října 1944 k osvobození Podkarpatské Rusi a severovýchodních okresů Slovenska, poté následovala Východoslovenská operace, při které bylo dobyto území východně od Košic a Prešova. Čs. armádní sbor po ztrátách utrpěných na Dukle (z 16 000 příslušníků sboru zůstalo přibližně 9 700) nutně potřeboval bojovou přestávku a tak přešel až do první poloviny ledna 1945 do obrany na horním toku řeky Ondavy.

Vstup našich vojáků na uzemí vlasti.

Ani dnešní rozporuplné hodnocení tehdejších rozhodnutí nikterak nesnižuje obětavost a hrdinství vojáků čs. armádního sboru, kteří v se v těžkých bojích rvali o každý metr země. Všichni, kdo padli na prahu vlasti,si zaslouží naši hlubokou úctu.Těm , jež žijí ještě dnes, patří velké poděkování.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

20. říjen - Mezinárodní den stromů

Den stromů je svátek, který se slaví po celém světě od poloviny 19. století. Vznikl v USA, ve státu Nebraska, když osadník a novinář J. Sterling Morton začal v okolí svého domu sázet stromy, protože v širokém okolí žádné nebyly. Dne 10. dubna 1872, v první celostátní 'Arbor Day' byl v Nebrasce zasazen více než jeden milion stromů.

Datum oslav Dne stromů se liší podle klimatických podmínek jednotlivých zemí. Roku 1951 přijala FAO (Food and Agriculture Organisation) Spojených národů následující usnesení: Konference shledala jako potřebné, aby si všichni lidé uvědomovali jak estetickou a psychologickou, tak i hospodářskou hodnotu lesa, a proto se doporučuje, aby se každoročně ve všech členských státech slavil světový svátek stromu, a to v době, kdy se to za lokálních podmínek zdá být příhodné.

Historie Dne stromů v ČR
    Do Čech myšlenku přinesl "Svaz spolků okrašlovacích" a poprvé se zde Den stromů  masově slavil počátkem dubna roku 1906
    Tradice, přerušená válkou a komunistickým režimem byla znovu obnovena až v roce 2000. A jak se zdá podle narůstajícího zájmu, historie Dne stromů ani po více než 150 letech zdaleka nekončí.
    S nápadem na obnovu této tradice v ČR přišli bývalý ředitel Botanické zahrady Univerzity Karlovy a známý popularizátor stromů Václav Větvička a dřevosochař Martin Patřičný. Datum první oslavy svátku stromů bylo stanoveno na 20. října 2000, protože v mnoha lokalitách České republiky jde o vhodný termín pro sázení stromů a podzim je také časem, kdy jsou stromy asi nejkrásnější a hrají všemi barvami.
    Den stromů se nyní slaví 20. října nejen v České republice, ale i v Polsku a na Slovensku. Dvacátý říjen se tak stal Středoevropským Dnem stromů.  

V rámci Dne stromů probíhají po celé České republice nejrůznější akce - například sázení stromků, výstavy, semináře, koncerty či výlety za stromy do krajiny či lesa.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

3.- 6. listopad 1943 Osvobození Kyjeva

   Při osvobození Kyjeva od německých okupantů hrála velkou úlohu

                      1. československá samostatná brigáda v SSSR

Po překročení Dněpru Rudou armádou bylo vytvořeno několik předmostí. Sovětská strana se pokoušela zaútočit na Kyjev od bukrynského předmostí, ležícího asi 100 km jižně, avšak neúspěšně. Proto se rozhodla pro lest. Sověti na předmostí umístili dřevěné makety tanků, děla vedla rušivou palbu, měnila stanoviště, vysílalo se z více radiostanic a vytvářel se tak dojem příprav na útok. Jednotky určené k útoku na Kyjev se v utajení přesunuly na předmostí u vesnice Ljutěž, odkud byl veden nečekaný útok. Československá brigáda se na ljutěžské předmostí přepravila v noci z 22. na 23. října, kde měla posílit obranu 38. armády a podílet se na pomocném útoku na Kyjev. Poté však došlo k radikální změně sovětského útočného plánu, a tak se českoslovenští vojáci dostali do směru hlavního úderu.

Dělostřelecká příprava k sovětskému útoku byla zahájena 3. listopadu v 8 hodin a trvala spolu s leteckými nálety na přední okraj německé obrany 40 minut. K prolomení nepřátelské obrany byla poprvé soustředěna mohutná dělostřelecká síla – přes 350 děl na jeden kilometr fronty. První pásmo německé obrany přestalo prakticky existovat, avšak Němcům se podařilo jednotky stáhnout do pásma druhého. Rudá armáda postoupila první den o 10 kilometrů, další útok pokračoval 4. listopadu, kdy dokázali Sověti vytvořit v místech úderů až desetinásobnou převahu a jejich vojska tak bez obtíží prolomila německou obranu. V tomto okamžiku německé vedení rezignovalo na obranu Kyjeva a jeho hlavním úkolem bylo stažení bojeschopných jednotek pod krytím zadních sledů, zadržujících v připravených opevněních útoky sovětských vojsk. Nasazením sovětských tanků generála Rybalka a jejich průlom západně od města večer 4. listopadu rozhodl o osvobození Kyjeva. Československá brigáda stála doposud v záloze, bitvy se účastnili zatím pouze dělostřelci. Ráno 5. listopadu však dostala úkol, kterým bylo dobytí kyjevského předměstí Priorka. Koordinovaný útok brigády se zkomplikoval ve 14 hodin, kdy v důsledku opožďování sovětského souseda si byl nucen 2. prapor krýt své levé křídlo sám. V tomto okamžiku přešlo velení na střední důstojnické kádry, ovládající útok na ohniskovou obranu nepřítele. Československé tanky s výsadkem obcházely jednotlivé opěrné body, které pak likvidovali pěšáci za pomoci dělostřelců. V 16 hodin dobyli Buršíkovi vojáci továrnu Bolševik a pronikli na okraj Kyjeva. V té době pronikla rota Tesaříkových lehkých tanků do týla Němců, kteří drželi pevnůstky před 2. praporem a umožnila tak jejich postup. O hodinu později se podařilo klešťovým úderem dobýt filmové ateliéry, čímž byl v 17.45 hodin splněn denní úkol brigády. Další útok měl dle plánu pokračovat až druhý den v 6 hodin ráno, ovšem generál Jan Kratochvíl, který postupoval v řadách útočící brigády, vydal rozkaz k dalšímu útoku. Odehrávaly se noční boje, při nichž českoslovenští vojáci jako první dosáhli centra Kyjeva.

Původní termín útoku 1. listopad se nepodařilo dodržet, sovětské hlavní velení trvalo na osvobození Kyjeva do 7. listopadu, což bylo výročním datem největšího sovětského svátku – VŘSR.

 Nad ukrajinskou metropolí zavlála československá vlajka. 6. listopadu ve 4 hodiny ráno byl Kyjev osvobozen.

Českoslovenští vojáci se při bitvě o Kyjev ukázali v tom nejlepším světle. Nejenže dokázali pružně reagovat na vzniklou situaci, ale prokázali též vynikající výcvik a dobrou úroveň vedení boje. Podle plánu měly obsadit centrum Kyjeva tanky sovětského generálporučíka Kravčenka, ovšem Čechoslováci byli rychlejší a lepší. Po této bitvě byli vyznamenáni nejvyšším sovětským vyznamenáním – Hrdina Sovětského svazu – poručík Josef Buršík a podporučíci Antonín Sochor a Richard Tesařík.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

11. listopad  Sv. Martin

11. listopad  Den válečných veteránů   

Den válečných veteránů, 11. listopad, je den věnovaný památce válečných veteránů. Slaví se celosvětově jako Den veteránů nebo Den vzpomínek.

Od listopadu 2001 je tento významný den připomínán i v České republice.

Každého 11. dne 11. měsíce v roce přesně v 11 hodin se ve Velké Británii zastaví na dvě minuty život. Již od roku 1919 je tímto způsobem v den podpisu příměří  ( 11. listopadu1918 bylo ve vlakovém voze v Le Francport u severofrancouzského města Compiègne podepsáno příměří mezi Spojenci a Německem, jímž byly na západní frontě ukončeny boje 1. světové války )  uctívána památka padlých.

11. listopad je jako Den veteránů nebo Den vzpomínek slaven i v ostatních demokratických zemích Evropy, v USA a Kanadě, kde si lidé jako vzpomínku na padlé vojáky dávají do klopy papírový květ vlčího máku.

  To má svůj původ v básni, kterou v roce 1915 napsal kanadský chirurg John McCrae, jenž sloužil na západní frontě, nedaleko belgického města Ypres. Vlčí mák jako symbol pro padlé vojáky 1. světové války poprvé použila americká profesorka a humanistka Moina Michaelová

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Adventní čas

Advent byl a je dobou očekávání - původně očekávání příchodu Ježíše Krista na svět, proto ono latinské "advent", které znamená "příchod". Jde vlastně o přípravnou dobu na vánoční svátky , která se od 11. století ustálila na posledních čtyřech týdnech před Štědrým dnem. Byla to doba postní, v níž se lidé měli zdržet nadměrného jídla a pití a věnovat se intenzivnímu zbožnému rozjímání. Zakázány byly tanec, zábavy a zpěv. Přesto se o adventu konaly četné lidové obřady a zvyky, které postní zásady porušovaly. Roráty - staré adventní písně.

Do adventu patří také čtyři adventní neděle - ta první připadá letos na 28. listopad 2010. Další tři známe pod označením bronzová, stříbrná a zlatá. Konec adventu stanoví západ slunce na Štědrý večer.

Významným symbolem adventu je adventní věnec zdobený čtyřmi svícemi, podle počtu adventních neděl. Každou neděli se zapaluje další svíce. Kruhový věnec představuje Boží věčnost a jednotu, zelené větve jsou symbolem života. Existuje více variant adventních věnců. Některé mají pátou bílou svíčku ve středu věnce jako symbol Vánoc, často také symbol samotného Ježíše Krista. Ta může být zapálena na Štědrý večer a Boží hod vánoční.

Slůvko advent se promítlo i do pojmenování kalendáře, který připravujeme pro děti, aby jim příjemně ubíhaly dny do Vánoc. Tento kalendář ovšem začíná 1. prosince, končí Štědrým dnem a má podobu 24 drobných dárečků nebo pamlsků, po jednom pro každý z dnů.

PŘEJEME VŠEM PŘÍJEMNÉ PROŽITÍ ADVENTU!

 V neděli 5. 12. až zapadne sluníčko a padne tma,možná se objeví na zápraží vysoká postava.....

Sv. Mikuláš - patron nejen dětí

5.12. - Biskup Mikuláš se narodil někdy kolem roku 250 ve městě Pataře, v rodině zbožných a bohatých křesťanů. Po smrti rodičů rozdal velkou část svého majetku chudým a potřebným lidem. Aby unikl projevům vděčnosti, vydal se na pouť do Palestiny.
V maloasijském městě Myra zemřel v té době biskup. Novým biskupem se měl stát ten, kdo vejde následujícího rána do chrámu. Tím byl putující sv. Mikuláš, který když se zpočátku vzpíral, ale nakonec biskupský úřad přijal. Svůj biskupský úřad poctivě vykonával až do své smrti, někdy kolem roku 345.


Svatý Mikuláš je patronem námořníků a rybářů, ochráncem převozníků a hlavně dětí. V dřívějších dobách pečoval o mosty a chránil před povodněmi až do 18.století, kdy úlohu patrona mostů a vody v českých zemích převzal sv. Jan Nepomucký.

Zdroj: České tradice, knižní archív České tradice, internet

--------------------------------------------------------------------------------

EVROPSKÝ ROK DOBROVOLNICTVÍ 2011

24.11.2009 vyhlásila Rada ministrů EU rok 2011 "Evropským rokem dobrovolných činností na podporu aktivního občanství". Jeho účelem je vytvořit podmínky pro dobrovolnictví v EU a zajistit zviditelnění dobrovolných činností v EU.

Cíle Evropského roku:

1) vytvořit prostředí příznivé pro dobrovolnictví a řešit stávající překážky bránící dobrovolným činnostem

2) umožnit organizátorům dobrovolných činností zlepšit jejich kvalitu

3) oceňovat a uznávat dobrovolné činnosti

4) zlepšit povědomí o hodnotě a významu dobrovolnictví

kk